Vestavba podkroví je elegantní, ač nákladný způsob, jak eliminovat ztráty stropem. Tepelná izolace je v tomto případě nutná jak kvůli zimním mrazům, tak proti letnímu slunečnímu žáru.
Obvykle jde o různé způsoby vkládání izolace mezi krokve. Potřebná tloušťka izolace (15–20 cm) je obvykle vyšší, než je síla krokví. Na krokve se proto někdy zespoda nabíjejí latě nebo fošny. Použitím tzv. kontrakrokve (rošt z vodorovných latí) nejlépe eliminujeme vzniklý tepelný most. Pro izolaci používáme rohože nebo polotuhé desky z minerální vlny nebo ovčí vlnu, konopí a jiné vláknité materiály. Polystyren se zde používá zřídka (mimo jiné i proto, že špatně přiléhá ke starým nepravidelným trámům a krokvím). Při izolování střechy platí, že špatný návrh a hlavně nekvalitní provedení může zkazit opravdu hodně.
Dobrá střecha nepropouští žádnou vodu do konstrukce. To ale často znamená, že ji nepustí ani ven – ať už se tam dostala zatékáním nebo ze vzduchu z podkrovních místností. Voda ve dřevě krovu znamená většinou hnilobu a posléze i destrukci konstrukce. Jak tedy zateplovat správně?

Používají se zejména v kombinaci s pálenými či betonovými taškami. Mezi izolací a pojistnou hydroizolací (resp. záklopem) musí zůstat vzduchová mezera, nejlépe v tloušťce 1/3 krokve. Tato mezera musí být odvětraná otvory nahoře i dole, aby zde mohl proudit vzduch. To je důležité pro odvod vlhkosti, která pronikne izolací z interiéru. Mezi izolaci a vnitřní povrch (sádrokarton, slámokarton, palubky aj.) vkládáme parotěsnou zábranu. Ta zabrání průniku vlhkosti z interiéru. Protože v létě jsou teploty ve střeše vyšší, případná vlhkost z izolace a z krovu snadno odejde. To je důvod, proč se můžeme setkat s názorem, že v tomto typu střechy není parotěsná zábrana nutná.

Nevětrané střechy častěji nacházejí uplatnění tam, kde je málo místa pro vytvoření odvětrané vzduchové mezery. Používají se zejména v kombinaci s plechovou nebo lepenkovou krytinou na prkenném záklopu. Protože krytina neumožňuje, aby vlhkost z konstrukce unikala ven, je nutné zabránit tomu, aby se tam vůbec dostala. Nevětraný, vlhký prostor je zárukou rychlé zkázy dřevěného krovu. Proto je v tomto případě naprosto nezbytné co nejkvalitněji provést parotěsnou zábranu u vnitřního povrchu střechy. Musí být provedena správně i v koutech, v napojení na svislé stěny a podlahu atd. Jednotlivé pásy parotěsné zábrany musíme přelepit páskou. Při pozdějším zařizování interiéru je třeba zabránit proražení, např. při montáži elektrických rozvodů, zavěšování polic atd.

Jinou možností je položení izolace nad krokve. Zde se s výhodou používají polystyrenové nebo polyuretanové desky, které se pokládají shora na krokve (resp. záklop). Na tyto desky se položí latě pro pálenou (betonovou) krytinu nebo záklop pro krytinu lepenkovou. Na trhu jsou i speciální tvarované desky, které lze položit na stávající střešní latě a krytina se pak pokládá přímo na polystyren. Desky tepelné izolace fungují současně i jako pojistná hydroizolace, takže snížíme riziko zatékání. Další velkou výhodou je to, že prostor podkroví se nezmenší o izolaci. Zajímavý historický krov může pak být součástí interiéru. Nevýhodou je obtížnější použití na členitých střechách.